Ke konci sezóny jsme jeli jestě na týden na skály do Ospu. Moc jsem se tam těšila, protože tenhle rok jsme byli jen jeden den na písku a jinak venku nikde. Už předem jsem věděla, co polezu, že to bude „Sonce v očech“, a tak jsem to hned začala zkoušet. Vypadalo to docela nadějně, protože jsem to zkrokovala bez větších problémů. V druhém pokusu se však ukázalo, že to úplně dobře prolezlé nemám, a tak za Tomášovy asistence jsem musela řešení určitých míst upravit.
V říjnu devatenáctého se konal nejdůležitější český závod v sezóně, tedy MČR mládeže v Písku. Já jsem byla bohužel týden předtím nemocná, takže jsem si nepřivezla úplně dobrou formu a skončila jsem až čtvrtá.
Po parádním výletu na evropák do Norska přišlo v sobotu 21. září další pokračování závodů Českého poháru, tentokrát na relativně hodně malé stěně v Jičíně. V mé kategorii byla konkurence menší než obvykle. Normálně jsou na poháru mezi mými velkými soupeřkami mj. dvě Veroniky a teď nemohla přijet ani jedna z nich. I tak bylo ale o co závodit.
Mistrovství Evropy mládeže v Imstu byl pro mě osobně tak trochu jiný závod než všechny předchozí. Bohužel vůbec ne konečným výsledkem – 21. místo je sice o malinko lepší, než všechny dosavadních evropské závody, ale je to pořád ve třetí desítce, čili na mojí zatím standardní úrovni. Ten hlavní rozdíl je ve vlastním pocitu z těch závodů – tentokrát si nevyčítám, že bych některou z kvalifikačních cest nějak výrazně pokazila.
Minulý víkend se konal závod Evropského poháru v Edinburghu, letos můj první zahraniční závod. Do Skotska jsme přiletěli ve čtvrtek, závody začínaly až v sobotu, a tak jsme pátek vyplnili odpočíváním a procházkou po městě. Paráda.
