Pohár mládeže v Edinburgu
O víkendu 8. – 9. 6 se v Edinburghu konal první závod Evropského poháru mládeže. Již ve čtvrtek 6. 6. se scházíme na letišti a poměrně různorodá grupa 19 závodníků a cca 6 dospěláků směřuje do letadla… Okolo 20 hodiny přilétáme do cílové destinace… A svítí slunce!! Kdo by to byl řekl, že poté, co odjedu z téměř zaplavené Prahy do země dešťů bude svítit sluníčko?
Pátek se ubírá klasickým směrem, nakoupit jídlo, krátký výlet do města, ale jen tak, aby se člověk moc neunavil ;). Obhlídka hradu (už asi popáté a ještě ani jednou jsem nebyla vevnitř!!). Večer mamka s Tomem Bintrem a Slovákem Jurajem Plevkem odjíždějí na meeting a my se pomalu chystáme na závod… Večer po návratu z meetingu nám dospělí sdělují mnoho „milých“ informací… a to, že se obě kvalifikační cesty lezou zároveň, ale co nás překvapí, tak systém pro kategorie Junioři/rky a kat. A. holky totiž lezou společně stejné cesty a tak samo i kluci… Nás holek je naštěstí podobný počet, takže leze vždy jedna juniorka a jedna dívka A. U kluků je ten rozdíl větší, takže tam to vychází vždy dva chlapci A a jeden Junior… No vypadá to na pěkný brajgl! No a Verča Peltrámová z kat. B leze jako druhá! A je to její první evropák!
Ráno sice nepřijel bus včas, ale na stěnu jsme se dostali a záčátek kvalifikací se jako obvykle asi o tři-čtvrtě hodiny zpozdil. Obě naše cesty vypadají pěkně, ze začátku ale trochu zmateně, po zhlédnutí videa předlezu je vše jasnější… Jedna cesta je v poměrně kolmém a druhá hranou převisu s koncem ve stropě.
Oranžová kolmáčová cesta je z HRT chytů, které snad i znám… Do cesty nastupuju celkem klidně… Ale asi u páté presky se nějak špatně kouknu a minu chyt!! Málem padám dolů, ale naštěstí jsem to udržela a dál radši pádím, abych zase něco neminula… Ve výlezovém strůpku mi už zbývá jen minuta a tak ještě zrychluju, nakonec chytám strukturu, ale už nejsem schopná se zvednout do další části, odkud už se cvakal Top.
Druhé kvaldy jsem se bála asi víc, vedla totiž do stropu, a tak zmateně se tam pořád přehazovaly nohy. Nakonec lezu celkem klidně. Pod stropem je velké madlo, kde jsem asi za dvě a půl minuty, a tak pořádně odpočívám a klepu… Pak mi nezbývá nic jiného, než vyrazit do stropu, trochu zde zápasím s cvakáním expresek, ale poměrně jistě dolézám do Topového chytu, kde se rozmýšlím, jak cvaknout - což byla chyba – ruka mi začala klouzat a bandasky naskočily neuvěřitelně rychle… No a už se houpu k zemi.
Ale i tak postupuji do nedělního finále! A se mnou i Iva Vejmolová. Ostatním šly cesty taky velmi dobře! Bohužel, jak se lezou obě cesty zároveň, tak má člověk co dělat, aby stihl sám sebe… Takže jsem pár lidí úplně minula. Ale i tak jsem dost našich viděla ;).
V neděli ráno jsme vyrazili do izolace, kde se to již hemžilo závodníky… Ivča odevzdala mobil, chvíli jsme tam pobíhaly a pak už se šlo na obhlídku!
„Ajaj, lezem cestu s holkama B, to zase bude! Zalezou nás mladé holky!“ Byly naše první myšlenky při pohledu na cestu. Obhlídka jako obvykle utekla, cesta vypadá zajímavě… Po takových zajímavých modrých chytech. Cesta vede středem závodního profilu a vypadá to, že bude těžká okolo druhé třetiny převisu, je zde takový traverz po strukturách, pak se zvedá do podlouhlé lišty a z ní do dvou takových menších chytů. Pak se zase traverzuje zpátky za divné a oblé spoďáky. Po cestě do izolace se ještě i s ostatníma holkama bavím, jak to asi půjde… A teď nastává dlouhé čekání. Když jsme byly menší, těšily jsme se, že když budeme jako velké postupovat do finále, budeme v té izolaci dlouho a že si to tam užijeme… No ale zjistila jsem, že to až zase taková výhra není, člověk tam nervózně vysedává, přemýšlí o cestě a akorát se na něj budou všichni koukat, jak to pokazí … No, ale takové myšlenky si v izolaci zakazuji, místo toho se rozcvičuji, povídám si s Ivou a chvíli si čtu… Mezitím v izolaci ubývá závodníků a náš čas zde se chýlí ke konci. Pak mě opouští i Iva, vypadá to, že jí nezávodní pauza vůbec nerozházela, klidná úplně není, ale není to žádný velký stres…
Pak už se do přechodné izolace vydávám i já. Zde se navazuju a obouvám si boty, přichází na mě trochu nervozita… Už se ale těším, jak polezu… Á už je to tady. Jdu do cesty a snažím se lézt v klidu, vyrovnaně, ale ne zase úplně pomalu. Cesta je poměrně vyrovnaná, tak u páté presky je delší odtah do boku, kde se na chvíli zastavuju, stačí si ale jen srovnat nohy a leze se dál… Pak následuje dlouhý kříž do obliny, bála jsem se tohoto kroku, ale nakonec byl v pohodě… Chyt jsem ale čekala lepší… (po závodě jsem cestu zkoušela ještě jednou a zjistila jsem, že ten chyt byl opravdu lepší, jen já jsem ho zase chytla úplně jinde …) A tady začíná začátek mého konce – z chytu jsem měla namyšleno cvaknout, ale protože mi chyt nebral, zvedla jsem se dál, že cvaknu z dalšího, ani další dva chyty však nebyly dobré, ze třetího nad touto oblinou jsem už ale musela cvaknout, bylo to stále poměrně daleko, takže jsem tímto strávila asi minutu a strašně mi kvůli tomu nateklo, do té doby to bylo celkem v pohodě… Po úporném cvaknutí se vydávám do prvního traverzu, kde jsou chyty ještě dobré. Na struktuře dolézám do dlouhé lišty, která opět bere úplně jinde, než jsem jí vzala já, proto mi nestojí pata a po dvou polodynamech padám. Dolů se spouštím celá nespokojená a vím, že výsledek nebude nic moc.
A taky že jo. Nakonec končím na sedmém místě, jen o místo za mnou je Ivka, což je suprový návrat na scénu. Vyhrává Rakušanka Karoline Sinnhuber, která dolézá do druhého chytu ve stropě a padá ze struktury. Druhá je Francouzska Manon Hily, která sice padá z výlezu ze stropu (což je asi 5 kroků dál než Karoline), ale předposlední expresku v převise zapomíná cvaknout a musí si k ní o krok slézt, což je podle pravidel zakázáno. Proto jí není její další lezení započteno, třetí je další Francouzska, která padá na konci „zpětného“ traverzu, do kterého jsem se já už nedostala. Iva dolezla do chytu pod tou podlouhlou lištou na konci prvního traverzu… No a viděla jsem vlastně jen tři závodnice a dva juniory, takže Vám toho moc o cestách nepovím… Ale musím poděkovat ostatním českým (a Slovenskému) závodníkům, kteří opravdu velmi pěkně fandili! Dokonce jsem je i přes to své soustředění slyšela!
Pro výsledky ostatních kategorií se podívejte na: http://www.ifsc-climbing.org/index.php/world-competition/calendar#!comp=1478&cat=18
Po finále obtížnosti přichází na řadu finále v rychlosti, moc jsem fandila Honzovi Křížovi postupujícímu do finále z prvního místa, který si při kvalifikacích nějak natáhl prst. Bohužel ale ani jemu se úplně nezadařilo… Časy v kvaldách měl naprosto výborné, ale při pavoukovém boji člověk nesmí udělat chybu a Honza bohužel zakopl. Vypadl tak v boji o finále. Proto ho čekal boj o třetí a čtvrté místo, kde suverénně vyhrál. Takže i když se mu vlastně nezadařilo, tak skončil na krásném třetím místě! Gratulace! Po vyhlášení výsledků a rozloučení se s kamarády z cizích zemí, se ještě vydávám pokusovat cesty. Přeci jen se člověku hned tak nepoštěstí vyzkoušet si pořádné Evropákové cesty od mezinárodního stavěče… Sice jsem už úplně bez síly a hrozně unavená, ale i tak lezu… I část ostatních si zkouší cesty, je to sice jiné, než v on-sightu a při závodě, ale i tak je to dobře. Myslím, že bychom tam bušili ještě teď, kdyby nás v šest hodin nevyhodili, když už zavírali stěnu …
Jedeme tedy zpátky na hotel, večer vyrážíme do hospody na pravý skotský huggis a v pondělí ráno opouštíme hotel směr letiště, celý den byl vlastně takový procestovaný… Na letišti máme dost času, tak si prohlížím obchody a vybíráme dárky známým… Po příletu se ještě přesunuji do metra jedu skoro až na druhou konečnou. A tak vlastně končí náš výlet…
Se závodem jsem nakonec docela spokojená, i když si myslím, že by to mohlo být lepší… Taky doufám, že budu schopná natrénovat na další závody a třeba mi to půjde (alespoň pocitově) lépe! Cesty byly úžasné a zajímavé. A i naše děcka vypadaly, že si to tam užily, já tedy jo! Doufám, že příští rok zde bude zase závod a já se ho budu moci zúčastnit!
Tereza Svobodová
