Druhý závod ČPM ve Svitavách

Přitom to ani tentokrát na nějaký úspěch vůbec nevypadalo. Sice jsem si říkala, že se nenechám psychicky rozhodit a že do toho půjdu optimisticky a v pohodě, ale zase se to pokazilo. Začalo to hned při vyvěšení startovek. Když jsem se i podruhé – stejně jako minule na Cibulce – uviděla nalosovaná do kvalifikace jako první ze všech holek B, nebylo to tak strašný, protože 1. kvalda se mi zdála zezdola poměrně lehká. A tak jsem do ní nastupovala s docela dobrým pocitem. Hodně nejistý jistič se ale asi teprve probouzel, takže jsem se s ním při povolování nejmíň třikrát musela přetahovat o lano. Když mi pak v půlce cesty uklouzla noha a zůstala jsem tam viset jako spodky na šňůře, byla veškerá psychická vyrovnanost v háji. Od té chvíle jsem lezla strašně, nahoře dva chyty pod topem jsem nevyřešila asi jediný těžký krok a spadla jsem v cestě, která měla být úplně dávací. A že fakt byla, o tom svědčí to, že jí topovaly i holky z Céčka nebo snad dokonce ještě mladší.

O druhé kvaldě se snad nebudu zmiňovat vůbec. Snad jen stručně a výstižně, lezla jsem příšerně a podle toho to taky dopadlo.

Totálně zdeptaná, čili přesně v klasickém „svitavském“ stavu, jsem dala řeč s Tomášem, pak se aspoň trochu sebrala a s vědomím, že už není co ztratit, odešla do izolace.

Finálovka byla silová, ale docela to šlo až asi do poloviny délky cesty, kde v místě, které bylo pro naší kategorii nakonec klíčové, jsem udělala chybu – vynechala zápušťák, přes který by se asi dalo pokračovat dál. A tak jsem spadla z malého chytu. Měla jsem z toho ale celkem dobrý pocit. Když pak Katka ale ten můj poslední chyt jenom plácla a Verča, která lezla finále poslední, přehlédla ten zapušťák taky a upadla z toho ještě dřív, bylo to docela překvápko.

Za ten výsledek jsem moc ráda hlavně kvůli tomu, že jsem se snad zbavila fobie z téhle stěny.

Tereza Svobodová

V sobotu 4. května se konal druhý nominační závod mládeže v lezení na obtížnost ve Svitavách – tedy druhý závod TC ČPM. Sjelo se sem 130 mladých závodníků… Svitavy jsou mojí oblíbenou stěnou, stěna není moc převislá, je dlouhá a není tam žádný strop.

Z bočních galerií jako vždy vyrážely vzhůru nejmladší kategorie a dívky C, kluci C lezli stejné cesty s námi, což vážně obdiv, protože někteří kluci byli fakt ještě hrozně „prťaví“, ale bojovali statečně! Naše cesty před námi lezly kategorie C chlapci, B a A dívky, takže jsme jakožto nejstarší kategorie měly dost času, než jsme vůbec začaly. Do cest nastoupili první závodníci okolo 9:30. Závod pokračoval ve svém tempu a my, Juniorky, jsme přišly na řadu několik minut po poledni. Naší první kvalifikací byla zelená cesta levou stranou hlavní stěny. Cesta to byla pěkná, začátek poměrně lehký, pak v poslední desce se začalo více lézt a tři chyty pod topem byl těžký kříž, kde se dost padalo.

Jen rychlé shrnutí: C kluci s cestou dost bojují a nejlepší z nich se dostávají do poslední dlouhé desky, z dívek B cestu topuje Verča Peltrámová i Katka Zachrdlová. Bětka Vlčková a Lucka Kupčíková padají právě pod topem v těžkém kříži. Z dívek A Topují Anďa Pavlincová a Jana Vincourková, další holky padají opět v kříži. U nás topujeme hned tři! Ivka cestu proběhne bez jediného zaváhání, Eva se cestou projde a já také topuji (no, musím říci, že s cestou jsem se trochu trápila, minulý týden jsem dostala tréninkově docela zabrat, a tak se po první cestě strachuju, jak to dneska zvládnu a jak vůbec dopadnu). Další dvě holky z pražského Homáče lezou výborně a padají u banánu zhruba v půlce cesty.

Druhá kvalifikační cesta pro tyto kategorie byla první cestou kluků B, A a Juniorů. Takže bylo jasné, že zde to již zhoustne, u kluků totiž padl jen jediný Top a to v podání „béčkového“ Vojty Vlka, pro druhé místo ve své kategorii si v této cestě dolezl Kuba Hrstka ze Zlína (gratulace, vážně super výkon!). Áčkoví kluci padají u takových placiček a skoku z nich zhruba dvě presa pod Topem a Peťa Čermák z juniorů dolézá tři chyty pod Top.

U holek nejdál dolézá Anďa s Janou, které stejně jako nejlepší kluci A, skáčou z placiček do takového banánu, holky však chyt neudrží a padají. Další dobré holky dolézají jen pár kroků pod toto místo a padají všelijak z takové oblé bouličky nebo z legračních placatých lišt. Pak už nastupujeme my, první jde Eva, která padá z kříže zpod převisu, pak už jdu já. Cesta mě celkem překvapí, chyty u kterých jsem se bála, že budou hnusné, mi připadají velmi dobré… U skoku, kde spadly holky A dostávám spásnou myšlenku a beru stup, z toho již ani skákat nemusím, pak ještě hnusný kříž pod topem, kde spadl Peťa… a je tam další Top! Po mě jde Ivka, snažím se jí uklidnit, že chyty jsou dobré, Ivka také leze velmi lehce a padá stejně jako Peťan z kříže kousíček pod topem.

To už je ale asi za pět minut půl třetí a tak zmateně běhám po hale a snažím se najít si něco k jídlu a pití a přesunout se do izolace, protože i my, přestože jsme sotva dolezly, tam musíme být přesně o půl!

V izolaci to probíhá jako vždy, není tam nic slyšet, protože nejmladší kategorie tropí neuvěřitelné věci, běhají a řvou, my starší jsme dobrá (a klidnější) parta a tak sedíme více v klidu, povídáme si, děláme si ze sebe navzájem legraci a řešíme cesty, jak finálové, tak i cesty na skalách… Jó a holky se „tetujou“ centrákama (asi si myslí, že je ty mantry, co si tam napíšou, poženou vzhůru ;)).

Jako finále lezeme klučičí druhou cestu, kde nám v těžkém místě ubyl chyt na odpočinek, ale zato úplně dole to máme trochu zlehčené. Okolo čtvrté se izolace začíná vylidňovat a začíná zde aspoň trochu klid. Po páté hodině odchází Eva a v izolaci jsme jen my dvě s Ivou. A už jde i Iva, na hale je ticho, tak se jí i z izolace snažím podpořit. Po chvíli se ozývá slabý potlesk a vím, že přijde má chvíle. Mamka komentuje, že se pokusí nebýt nervózní a komentovat i když polezu já, no moc jsem jí to nevěřila ;), ale nakonec vážně mluvila hodně a určitě i zajímavě, já radši ale moc neposlouchám a soustředím se na lezení. Spodek jakžtakž jde, dolézám do bubínku, kde se v kvaldách padalo nejvíc, je to tam vážně docela těžké! Zvedám se dál a doufám, že další lišty budou už lepší. Používám hodně kout na nohy a na bramborové struktuře trochu sklepu, pak se sice vracím a chvíli váhám, ale pak se zvedám, na zelené struktuře zase odpočívám. Pak jdu do leva na oblinu a z té se natahuju doprava, přibírám strukturu na spoďáka a pokračuju po lištách nahoru, pak cvakám poslední expresku před Topem, chvíli koukám a poslouchám milé fandění „My chceme Top!!“ a pak dělám poslední krok do Topu… Hurá, vyhrála jsem, i kdyby Ivka topla, tak jsem na tom lépe z kvald…

Dole se dovídám, že v posledních lištách spadla Anďa, v kroku ze zelené struktury spadly Jana s Ivou, které si myslely, že jsou dost velké (;)) na to, aby vynechaly chyt vlevo, a že holky B vyhrála Bětka. Ještě zkouším klučičí finále, tam už ale cítím, že mi opravdu dochází a tak tleskám ostatním vítězům, v několika kategoriích dochází k zajímavým zvratům. Takže u naší mládeže je opravdu na co se těšit a jsem zvědavá, jak to těm mlaďochům dále poleze. Před odjezdem ještě rychle zjišťuju, kdo se dostal do repre, i tady se nakonec urodili nováčci, tak doufám, že je to bude zdravě motivovat a že budou pilně trénovat a brzo se s nimi uvidím na nějakém soustředění… Takže odjíždím s dobrým pocitem a se třema Topama, což mi přijde, že je celkem slušná bilance ;)

No a nezbývá mi, než se s malým červíčkem v žaludku těšit na další závod (dospělých) ve Zlíně!!! Přijďte si taky zazávodit, anebo aspoň zafandit, tam to bude opravdu pořádný kotel!!!! Tak naviděnou ve Zlínském Vertikonu!