ČP v Písku a Lomnici

Tomáš Binter

Druhý závod Českého poháru mě už dopředu pěkně strašil. Po prvním závodě v Lomnici nad Popelkou, kde jsem ve finále tak nějak po cimrmanovsku „nastoupil vystoupil“, bylo jasné, že bych to měl všechno napravit nejlépe vítězstvím v dalších závodech. To není úplně snadná pozice pro nástup do cest...

V Písku se mi líbí, nemám to zas až tak daleko a svým způsobem se tam můžu cítit trochu jako na domácím hřišti. Proto jsem celkem věřil, že to dobře dopadne. Kvalifikacemi jsem proplul slušně, škoda druhé cesty, že nepadnul top, nicméně i tak jsem dolezl nejvýš a postupoval do finále z prvního fleku.

Finále je vždycky souboj nervů. V izolaci bylo horko, tak jsem radši celou dobu stál pod klimatizační trubkou. Ochlazení se mi vyplatilo, nastupoval jsem celkem v klidu, proplul začátkem až do střední části cesty. Po menším odpočinku jsem dolezl k místu, kde z ničeho nic cesta ztěžkla o stupeň, či víc. Neporovnal jsem se k rozhodujícímu dlouhému kroku tak, jak jsem měl a spadl jsem se stejným výkonem, jako další kluci. Naštěstí pro mě výsledkem v kvalifikacích jsem si to pojistil a vyhrál.

Závody jako takové byly fajn. Startovní pole sice nebylo kdovíjak početné, přesto každý, komu o něco šlo, přijel. Jak už to bývá u nás zvykem, určitě se kvůli tomu zvedne vlna kritiky vůči všem a na závěr někdo prohlásí „… že to s tim českým lezením jde furt z kopce“.

Ale není tomu tak a doufám, že další závod ve Zlíně bude zas parádní, jako byl ten loňský. Koukejte všichni přijet.

Tom Binter ml.

Tereza Svobodová

V sobotu 27.4 se v Písku uskutečnil druhý závod Českého poháru v lezení na obtížnost dospělých. Přes poměrně velkou účast na prvním závodě ČP v Lomnici tentokrát nejspíš počasí většinu lidí nalákalo na skály, ale silné jádro sportovních lezců přijelo ;).

Po ukončení registrace jsme mohli začít… Cesty předlézali kluci stavěči Viktor Pařízek a Honza Zbranek. Naše první kvalda vedla v táhlém převise a jejím autorem byl samotný Adam Ondra!! Cesta byla po růžových chytech a byla velmi cik-cak. Ze začátku dobré chyty, pak pár nátahů, které mě osobně nepřišly moc těžké, a po TR struktuře přišlo první těžké místo. Velká oblina vypekla Gabču Vráblíkovou, která sice ještě přidala ruku, ale už se nedokázala zvednout dál. Z pozitivního chytu za oblinou se zvedlo do takové vlnky, kde spadla Eva Křížová. Pak už jen pár lištiček a hurá Top. Topuju spolu s Anďou Pavlincovou a Janou VIncourkovou. Do Další cesty nastupuju po Monice, která padá v břichu druhého profilu. Cesta byla dole po madle s ošklivými stupy, které se pak změnily v těžší mužskou kvalifikaci. Kromě nás tří topuje i Eva, Gabča padá v lištách těsně pod Topem.

Mezitím, co my lezeme druhou kvalifikaci, kluci vyrážejí do naší první, kterou mají ale ztíženou. Šest kluků ale i tak Topuje. Druhou kvalifikaci mají kluci notně ztíženou a nevypadá vůbec lehce… To se potvrdí i po jejím odlezení, nejdál dolezl Tomáš Binter a za ním společně upadli Roman Kučera a Martin Klemsa.

Touto dobou už ale ladíme net, abychom mohli sledovat Honzu Chválu, který se probojoval do semifinále SP v bouldru v Kitzbühlu. A tak většina odlezivších závodníků jde fandit. Chvílema to vypadá, jako bychom tam byli a prožívali to i za Honzu. Během našeho fandění kluci stavěči nelení s přípravou finále a v ztemnělé hale pořád něco šroubují. Uzavření izolace se ale blíží, a tak spěcháme na horní bouldrovku.

Po obhlídce si nejsme jisté asi dvěma místy fialové cesty v táhlém převise, ale to už Monika nastupuje do cesty, Gabča zůstává v přípravné zóně a my zbylé čtyři se vracíme do izolace. Ještě se dorozcvičit, za ostřížího zraku „hlídačů“ si zajít na WC a i já se odebírám dolů za sloup připravit se na pokus. Nastupuju do cesty a začínám se soustředit pouze na cestu. Vynechávám jeden chyt a šetřím síly na vršek. U takového nepřehledného místa vynechávám další, a i když to asi nebylo úplně ideální, vůbec mě to nerozhází a lezu dál. Cesta je dost vyrovnaná až k horní hraně, kde je přelez přes ní zvláštní, protože nevím, jak berou dva chyty nad hranou. Jsou to takové placičky, co nejsou moc dobré. Pak to nějak vymyslím, ale cítím, že mi začíná docházet. Stoupám doprava a zvedám se do dalšího chytu, ten sice bere, ale nevím co dělat s nohama, abych mohla chytit další chyt. Když už to nějak vymyslím a začnu se zvedat, tak mi ještě ke všemu ujede ruka… Nevím, jestli jsem spadla proto, že mi ujela ruka nebo proto, že mi došlo… To už ale stejně nezjistím. Nakonec to stejně bylo celé těsné! Jana, která vyhrála, udržela další chyt, já jsem se po něm aspoň natáhla a Anďa spadla z mého posledního drženého chytu. Čtvrtá je Eva křížová, která spadla na TR struktuře, šestá je Monika jen těsně před Gabčou!

Když já od ostatních zjišťuju, jak to vlastně dopadlo, kluci už jsou zaháněni do izolace. Jejich cesta vypadá hodně těžce. První kluci padají z těžkého traverzu před malým kolmáček. Mára Škorpil toto místo sice přelézá, ale zapomíná cvaknout, takže už to stejně dál nejde. Dalík Muráň se dole zamotá do lana a je vidět, že ho to velmi rozhodilo, takže poté, co dolézá do převisu, mu rychle dochází a padá v kříži. Kuba Hlaváček dolézá do Aixácké dvojžížaly. Martin Klemsa přelézá oba kluky a dolézá do nejlevějšího bočáku a ve skoku do bulky padá. Michal Rožek velmi klidně dolézá do stejného kroku a taky padá, vypadá to, že zde půjde o hodně. Další pád ve stejném kroku předvede Roman Kučera a už zbývá jen Tom, zdali toto místo rozsekne nebo ne… Tom cestu leze velmi lehce a vypadá to už nadějně. Do skoku se srovná a vypadá to, že chyt i udrží, ale najednou se vrací, neudřží ani chyt pod tím a padá. Takže nakonec díky kvalifikacím jsou chlapi rozřazeni takto: Tom vyhrál, druhý je Roman, třetí Michal a bramborovou medaili si odváží Martin.

Před vyhlášením výsledků si ještě někteří blázni znovu obouvají lezečky a zkouší znovu chlapské finále. I já jsem si to zkusila a vážně to měli kluci těžké (no ale poslední bych nebyla) ;)… Závod byl sice takový komorní, ale pěkný a i přes malou účast závodníků s parádní atmosférou. Tak zase za týden na dětském závodě ve Svitavách!