ČP v Písku a Lomnici
Druhý závod Českého poháru mě už dopředu pěkně strašil. Po prvním závodě v Lomnici nad Popelkou, kde jsem ve finále tak nějak po cimrmanovsku „nastoupil vystoupil“, bylo jasné, že bych to měl všechno napravit nejlépe vítězstvím v dalších závodech. To není úplně snadná pozice pro nástup do cest...
V Písku se mi líbí, nemám to zas až tak daleko a svým způsobem se tam můžu cítit trochu jako na domácím hřišti. Proto jsem celkem věřil, že to dobře dopadne. Kvalifikacemi jsem proplul slušně, škoda druhé cesty, že nepadnul top, nicméně i tak jsem dolezl nejvýš a postupoval do finále z prvního fleku.
Finále je vždycky souboj nervů. V izolaci bylo horko, tak jsem radši celou dobu stál pod klimatizační trubkou. Ochlazení se mi vyplatilo, nastupoval jsem celkem v klidu, proplul začátkem až do střední části cesty. Po menším odpočinku jsem dolezl k místu, kde z ničeho nic cesta ztěžkla o stupeň, či víc. Neporovnal jsem se k rozhodujícímu dlouhému kroku tak, jak jsem měl a spadl jsem se stejným výkonem, jako další kluci. Naštěstí pro mě výsledkem v kvalifikacích jsem si to pojistil a vyhrál.
Závody jako takové byly fajn. Startovní pole sice nebylo kdovíjak početné, přesto každý, komu o něco šlo, přijel. Jak už to bývá u nás zvykem, určitě se kvůli tomu zvedne vlna kritiky vůči všem a na závěr někdo prohlásí „… že to s tim českým lezením jde furt z kopce“.
Ale není tomu tak a doufám, že další závod ve Zlíně bude zas parádní, jako byl ten loňský. Koukejte všichni přijet.
