Závod Českého poháru mládeže - CIBULKA, PRAHA, 20. 4. 2013 očima členek Vertikon climbing teamu

Tereza Svobodová

V sobotu 20.4 se v Praze konal první letošní závod Tendon Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost. Protože u nás z pátku spali kamarádi z Jeseníku a mamka závod pomáhala pořádat, tak jsem na závod vyrazila MHD, po cestě jsem potkala jednoho závodníka s rodičem, jednu jističku a jednu trenérku J, tak jsem jim aspoň dělala navigátora. Závod začal s malým zpožděním, ale zato s velkou účastí a se spoustou nových tváří. V některých kategoriích, kde normálně bývalo okolo 7-8 závodníků, bylo lehce pod dvacet lezců, což je výborné! No u nás nejstarších to bylo jako obvykle…

Závodní cesty stavěli Juráš Šefl s Vítkem Lachmanem a moc se jim povedly! Poté, co je předlezli, jsme do cest mohly nastoupit my. Jelikož jsem v nejstarší kategorii, musela jsem ještě chvíli počkat, než vůbec dojdeme na řadu. První cestu jsme lezly v pravé části stěny v trojúhelnících a před námi to šly holky z kategorie B, musím pogratulovat Elišce-Bětce Vlčkové, protože šla jako úplně první a cestou se krásně prošla a spadla poté, co neudržela chyt pod Topem, nakonec v této cestě byla na druhém místě, takže super výkon!

Já jsem šla jako první ve své kategorii. Začátek cesty mi připadal opravdu lehký, takže jsem neváhala a pod hranu jsem dolezla velmi rychle, za hranou byl nátah do obliny, která mi trochu klouzala, takže jsem zde chvíli váhala, ale nakonec jsem se zvedla do dalšího chytu, který už byl zase dobrý, pod Topem přišlo pár horších chytů, pak se porovnat do skoku do Topu a bylo to. Poté, co jsem dolezla, jsem své dojmy rychle sdělila Ivce Vejmolové, která je mou velkou kamarádkou a konkurentkou v jednom ;), podívala jsem se na holky z naší kategorie (Ivča také topovala…), pokusila jsem se naši cestu vyradit holkám ze Zlína a šla se koukat na druhou cestu, která vedla přes zapeklité struktury…

Před naší kategorií to šli chlapci B, kde Topoval akorát Vojta Trojan a dívky A, kde topovala Anďa Pavlincová s Janou Vincourkovou. Z B holek nejhorší padací místo přelezla jen Verča Peltrámová, která pak rovnou dala Top. V této cestě byl největším padacím místem skok ze struktury, který se mi nakonec taky nepodařilo udělat. Kroky před tím byly celkem zajímavé, ale nepřišly mi moc těžké, jenže já a skok… V naší kategorii lezla první Eva Křížová, která spadla také ze skoku, ale oproti nám s Ivou skákala z chytu, takže byla jakoby níž. Ivka šla druhá a ve struktuře se trošinku zasekla, ale jakožto velká bojovnice se kousla a nenechala se rozhodit, ve skoku už však chyt neudržela, pak jsem šla já, no a jak jsem už psala, začátek mi přišel lehký, jeden krok takový těžší no a už jsem byla u skoku… Skočila jsem asi dost, ale do chytu jsem se nějak netrefila a pak už nebyla šance to udržet… No jo no, to jsem já…

Jako izolaci jsme měly mít bouldrovku, ale protože odsud bylo trochu vidět na stěnu, tak nás po obhlídce přesunuli do tělocvičny, rozlézt jsme se ale mohly i na bouldrovce. Stejnou cestu jsme lezly s holkama B a A.

Šlo se od nejmladších po nejstarší, takže jsme šly úplně nakonec. Naše cesta byla těžší kvalifikací kluků B, A a J, trochu upravená, ale asi stejně těžká. Lezlo se celkem rychle, takže ve čtvrt na šest jsem už nastupovala do cesty. Začátek se mi lezl dobře, i když jsem (jako vždy) lezla trochu nervózně. Do hrany jsem dolezla s mírnýma bandaskama a sklepala jsem, pak jsem ale nevěděla, jak vzít Aixácký chyt s takovýma třema žížalama, takže jsem se tam trochu zapikala a zase mi nateklo, pak jsem chvíli zase lezla, sice trochu jinak, než jsem plánovala, a proto mi nateklo a skončila jsem ve skoku do řezky na struktuře. Po mě nastoupila Ivka, dole se prošla a pak stejně jako já „ošahávala“ Aixácký chyt… Pak se ale zvedla a všechna dynama a obliny přelezla velmi pěkně, ve skoku na vršek struktury se trochu zavlnila, ale já jsem věřila, že to udrží. Ivča to přelezla a spadla skoro pod topem z dynama do další malé řezky. No a to bylo vše, co jsem z finále viděla, kluci, co lezli v největším převise už taky dolezli a už lezli jen kluci C, ale šla jsem pomáhat pořadatelům s vypisováním diplomů, takže jsem ani neměla čas s někým si popovídat o finále a jeho výkonech… Ale to jsou holt závody, když jste domácí nebo dítě organizátora, hned vás „zneužijí“ na nějakou pomocnou práci J.

Takže jen rychlé shrnutí, co mi bylo poskytnuto: První tři holky z kategorie B spadly ve stejném kroku a tak se řadily podle kvalifikací, vyhrála Verča Peltrámová, druhá byla Katka Zachrdlová a třetí Eliška Vlčková. Holky A lezly jako vždy excelentně, Anďa skákala do Topu a druhá Jana spadla stejně jako Iva, tzn. pár kroků od Topu. Třetí byla Andrea Pokorná. U kluků, co lezli v největším převise velmi těžce vypadající cestu, to dopadlo takhle: V kategorii B vyhrál Tomáš Plevko ze Slovenska, který zalezl úplně všechny kluky!! (Tak hodně štěstí na evropácích!!) Druhý skončil Petr Kliger, který prý taky lezl velmi dobře, třetí skončil Vojta Vlk a čtvrtý byl Vojta Trojan. U kluků A vyhrál rychlostník Honza Kříž, druhý byl (prý slabý) Mára Škorpil a jako třetí dolezl nadějný a velmi dobře lezoucí Denis Pail, letos konečně lezoucí i Český pohár, kam už teda asi dávno patří. V Juniorech vyhrál Peťan Čermák, druhý byl Michal Štěpánek a třetí Marek Oubrecht z Trutnova. Do finále postoupil i zlíňák Kuba Hrstka, který spadl v dlouhém kříži. A lezl pěkně…

Celé výsledky najdete na http://www.horosvaz.cz/soutezni-lezeni/prehled-zavodu-cr-2013/ Po vyhlášení se to jako vždy rozjelo domů a my jsme začali uklízet, já jsem si ještě jednou zkusila naší finálovku a taky klučičí a ta byla fakt těžká! Obdiv před kluky! Pak ale Peťu Čermáka kluci stavěči ukecali, ať jim postaví nějakou cestu, aby toho měli míň na práci… Tak jsem se rozhodla, že taky zkusím něco postavit… Takže jsme ze stěny odjížděli kolem půlnoci a jsem zvědavá, jak se to bude líbit J.

Závody byly super, cesty těžké, ale velmi pěkné – tak to má na Poháru být a prostředí na Cibulce je příjemné, i když je tam málo místa. Jediné, co nám občas kazí dojem, jsou věčné stížnosti některých rodičů snad na cokoliv, ale to taky nějak už tak patří na závodech k normálu.

Eliška Vlčková

První závod letošního Českého poháru mládeže se dá zhodnotit celkem stručně – mohlo to být horší, ale na nějaké nadšené oslavy to určitě není. I když stěnu v Praze na Cibulce nemám ráda, během závodu jsem měla pocit, že by to konečně mohlo vyjít, ale bohužel to zase nedopadlo tak, jak bych ráda, a na svoje první vítězství v ČPM dál čekám. Tentokrát to ale bylo docela blízko a trochu mě to mrzí.

V první kvaldě jsem se zase nezbavila mojí tradiční vyplašenosti, takže to podle toho vypadalo. Cesta se ale nepovedla Verče Peltrámové, a tak jsem byla druhá za Katkou. Ve druhé kvaldě mi zase nedošlo, že se velká struktura boduje na různých místech víckrát, a tak přestože jsme na ní první tři vypadly v podstatě stejně, tak jsem byla druhá až třetí, tentokrát za Verčou, která jediná udržela oblý chyt a šla na další, z kterého ale spadla. V součtu obou kvalifikací to ale dohromady dalo postup do finále z třetího místa.

Ve finále jsem se cítila dobře, lezlo mi to bez natejkání, ale v kritickém místě jsem si to nepořešila, jak jsem měla a neudržela malý mizerný chyt. Katka i Verča, které lezly po mně, v cestě skončily na stejném místě, takže z toho zůstalo to třetí místo. Přitom, jak nám potom ve stejné finálovce ukázaly starší holky, přelézt se to místo dalo. No nic, zase se z toho vynasnažím poučit, za čtrnáct dní nenastupovat už taková vystreslá a třeba to bude lepší. :-)