Vertikon Open 2013 očima lezoucího organizátora

Dolézám nahoru a volám na něj, že si skočím. Skáču na kuráž. Oliváč končí zaseklý o druhou presku a já ve spodní třetině stěny :-). Kala mezitím předlézá 2 kvalifikační cesty. Ani se nestihnu pořádně vzpamatovat a jsem na řadě.

Boj s nervozitou vrcholí, tep minimálně 200 :-) Je jasné, že u třetí presky bude těžší místo přes dvojprdu. Počáteční plán fixnu a jdu dál se mění v boj o holý život a vidinu případného postupu
do finále. Síla je pryč. Najednou slyším, jak celá hala za mnou burácí a povzbuje. Úžasný zážitek. V mžiku jsem přepl do bojového módu a místo přelezl, chvilka na vydýchání v mírnější části převisu
a je třeba pokračovat. Nakonec padám asi dva chyty před překulením se do kolmé části.

Před druhou kvalifikačkou mám stále pěkné bandasky. Michal Rožek radí co a jak, tak to jdu zkusit. Lezu a visím na madlech a zdá se, že to pomáhá. Jelikož se pořadí ve startovní listině otočilo, jdu
na řadu už jako třetí a nestíhám okoukat různé finty.

Již při nástupu do cesty slyším mocné povzbuzování ode všech přítomných. Připadá mě, že lezu svižně a přesně. V druhé vlně pod stropem cítím, že se můj boj schyluje ke konci. Diváci řvou ještě víc. Tak tak doskakuju oblejší stisk, taky řvu, další krok, nadávám :-), další krok, padám. Ale jsem spokojený.

Po spuštění poposedávám v hale, sleduju další závodníky, povzbuzuju je a pomalu vidím, že finále
je více než realné. Následuje delší pauza před finálovkama, odpočívám, sem tam je třeba něco předělat v hale.

První jdou na řadu holky. Jejich cesta je dost technická po malých chytech na začátku. S Oliváčem
si oddechnem, že to není naše finálovka. Dost holek má trochu problém se poprat s velkým soplem pod převisem. Nakonec se to všem daří a hezky se rozřazují ve vyšších partiích stěny. Poslední startující, Jana Vincourková, uzavírá svým pokusem finále holek a dolézá si suverénně pro zlato.

Je pár minut před uzavření naší izolace. Rychle si letím na bar pro kafe, jelikož se mi začlo chtít neskutečně spát. V izolaci se postupně rozlézáme a kecáme o všem možném. Oliváč nám dává přednášku o glykemickém indexu a co jíst či nejíst před výkonem. Dostanem 6 minut na obhlídku trati a rovnou nastupuje první kluk do pokusu, pak druhý a začnu se navazovat.

Najednou mě připadá, že je strašné ticho, jistič mě táhne z izolace a najednou obrovský řev. Mávám divákům, nádech, výdech a jde se na to. Opět letím svižně stěnou až se dostávám do převisu, zde mám špatně namyšlenou sekvenci. Horní bočák nebere tak dobře a proto se trošku vracím, vynechám ho a jdu do dalšího chytu. Prsty se mi pomalu otvírají a tak jen plácnu o kousek výš. Jdu si sednout na lavičku, kde mě ještě trochu vyzpovídá Pauli (komentátor), poděkuji všem divákům a jdu fandit dalším.

Za chvíli nastupuje Oliváč také s výbornou diváckou kulisou. Leze dobře, ale nakonec padá ve stejném místě, s tím rozdílem, že tečuje další chyt. O dva závodníky později přichází na řadu další zlínský matador Tom „Birk“ Sycha. Birk leze s velkou silovou převahou, ukazuje nám, jak se dá proklepnout snad na každém chytu, což ho nakonec stojí lepší umístění. Ale i tak je z toho krásné 6-té místo.

I mužské finále krásně gradovalo a zakončil ho neskutečný silák Martin Stráník, který spadl tři chyty pod topem. Po vyhlášení výsledků a předání cen se diváci ještě mohli zúčastnit soutěží o hodnotné ceny. Bohužel jich moc nezůstalo, takže si na své přišly hlavně děti a odnesly si domů mágo pytlíky, lezečky, sedáky apod.

Tento závod byl mým prvním závodem ČP a byl jsem velmi mile překvapen, jak obrovskou podporou ze strany závodníků a diváků, tak vypořádáním se se svou nervozitou a už se moc těším na mistrovství republiky v říjnu. Půjdu ze sebe opět vydat maximum.

Děkuji všem!

Luba