Rockstar ve Vertikonu - 4.4.2019
Čekám na peróně Otrokovického nádraží a za zvuku skřípění brzd zastavujícího vlaku z Vídně se mi hlavou honí myšlenky na všechny ty neskutečné výstupy chlapíka, který právě přijel:
„Om“ (9a), „ Weiβe Rose“ (9a), „Open Air“ (9a+), „La Rambla“ (9a+), „Kommunist“ (8b+) free solo, „Direttisima Hasse-Brandler“ (7a+) free sólo, „Švýcarská cesta“ (6b) na Grand Capucina free sólo nahoru i dolů….,
prvovýstupy, nebo první volné přelezy yosemitských cest „Salathé“ (5.13b), „El Niňo“ (5.13b), „Golden Gate“ (5.13a) „El Corazon“ (5.13b) „Free Rider“ (5.12d) „Zodiac“ (5.13d).
Dále cesty v Dolomitech „Bellavista“ (8c) a „Pan Aroma“ (8c), „Eternal Flame“ (5.13a) – Nameless Tower v Pákistánu…………
z myšlenek mě najednou vytrhne až úsměv přede mnou stojícího Alexandra, který mezi tím vystoupil a ptá se: „Miroslav???“
Všimnu si, že trochu kulhá a Alex vysvětluje, že před časem během lezení vylomil kus skály a ten mu spadl na nohu. Po třech týdnech, kdy ho noha stále bolela, dokulhal k doktorovi a na rentgenu zjistil, že má zlomenou nártní kost. Dodává ještě: „Kdyby se to stalo v prosinci, je to úplně v pohodě, ale teď když začíná sezóna?? „Sooooou stupid accident….,“ kroutí hlavou.
Po cestě z nádraží stíháme probrat vše podstatné - současné trendy v lezení, Adamovy šance na Olympiádě v Tokiu, nějaké detaily k přednášce, trénink a historii sportovního lezení. Nakonec se Alex ještě ujišťuje: „A po přednášce bude párty? A pivo?? “
Vždycky mě fascinuje, jak jsou lidé, kteří něčeho dosáhli (a jsou opravdovými mistry svého oboru), skromní, kamarádští a netrpí žádnými manýrami hvězd..
Během toho co si Alexander připravuje věci k přednášce, my připravujeme halu pro diváky. První se už pomalu začínají scházet. Nakonec jich dorazilo přibližně 250 a hala byla úplně plná.
Po krátkém úvodu začal Alex fotkou Mont Blancu a pokračoval historickým výstupem Paula Preusse. Ten před více než sto lety podnikl sólo prvovýstup na krásnou skalní věž Guglia di Brenta v Dolomitech, který Alexe natolik zaujal, že se jej rozhodl po těch sto letech zopakovat. Netrpělivě čekám, kdy začne vyprávět o svých TOP výstupech v Yosemitech, Karakoramu a Dolomitech a potom mi to dojde…
…tato přednáška není o vracení se k notoricky známým slavným výstupům, ale o samotných prožitcích při lezení, inspiraci předchozími generacemi lezců, čiré radosti z pohybu, motivaci, o vášni a užívání si každé výpravy, každého výstupu. V přednášce tak vedle sólového výstupu „Švýcarskou cestou“ na Grand Capucina dostaly prostor především jeho nedávné projekty a výpravy za lezením. Prvovýstupy cest „Carpe Diem“ v Grónsku, „Schweizernasse“ (7+/A4) v severní stěně Matterhornu a 10ti délkové cesty „Wetterbock“ (8c) východní stěnou Göllu v Berchtesgadenských Alpách, na kterou se Alex dívá přímo ze svého balkónu.
Přednáška byla velmi inspirující, vtipná a motivační, a tak mám na jejím konci pocit, že se okamžitě musím pustit do oprašování svých starých odložených lezeckých snů a hlavně, že to bude hračka, a že nejdůležitější je to zkusit. Po pár pivech na baru to vypadá vše ještě jednodušeji a nakonec tomu Alex nasadí korunu. Když přijde řeč na jeho rodiče, ukazuje nám na telefonu fotku svého 80ti letého, usměvavého otce v koutové spáře vícedélkové cesty „Beauty“ (VI+) v Jordánském Wadi rum, kam společně před rokem vyrazili.
Druhý den se loučíme opět v Otrokovicích na nádraží, a když vlak odjíždí, přemýšlím nad Alexovými slovy:
“Všichni sdílíme stejnou vášeň k lezení. Tento sport není výhradně o obtížnosti. Neplatí, že budeš šťastnější jen proto, že jsi vylezl obtížnější cestou“
To pro případ, že by některý z těch snů nevyšel……..ale zkusit se to musí….
Děkujeme všem partnerům kteří přednášku Alexandera Hubera podpořili:
La Sportiva, Triop, Petzl, Lezecký klub Vertikon Zlín, Singing Rock, Montana
