ME v soutěžním lezení v Moskvě
ME v soutěžním lezení, které se konalo na konci listopadu v Moskvě, je již minulostí. Česko zde reprezentovalo celkem 13 závodníků a my jsme moc rádi, že mezi nimi byli také 3 mladí lezci Vertikonu.
Přinášíme Vám krátký report našich závodníků z této vrcholné akce. Děkujeme za krásnou reprezentaci klubu, gratulujeme k dosaženým výsledkům a přejeme mnoho úspěchů v budoucnosti.
Štěpán
Tento závod byl pro mě od začátku spojený s velikými obavami a nejasnostmi. Náročná už byla i samotná příprava, protože vůbec nebylo jasné, jestli závod bude a i kdyby byl, tak to, že se cítím zdravý a naprosto v pořádku, mi rozhodně nezaručuje negativní test. Ale i přes tyhle komplikace všechno dopadlo dobře a nějakým zázrakem dokonce do Moskvy odletěla celá výprava, z čehož jsem měl velikou radost. Celkově byl tento závod pro mě v hodně ohledech nový. Plno opatření, neustálé měření teploty a dokonce i rozpis časů na rozlez a rozcvičení. Nový byl taky v tom, že to byl první start v mužské kategorii v boulderingu, první (a možná i poslední) start v lezení na rychlost a první závod v kombinaci. Začalo se rychlostí a musím říct, že mě tato disciplína úplně neoslnila. Rozhodně to ale nebylo tak hrozné, jak bych čekal, ale vnímal jsem to spíš jako takovou možnost rozcvičení se před boulderingem. Nakonec to pro mě skončilo 27. místem a novým osobním rekordem. Další den byl na řadě bouldering, kde jsem nedostal úplně šťastné číslo a lezl jsem až mezi posledními, takže jsem strávil hodně času v izolaci. Kvalifikační bouldery byly brutální. Z prvních dvou jsem si odnesl pouze zóny. Třetí dokonce netopoval nikdo. Největší šanci jsem měl asi na čtvrtém a pátém boulderu. Čtvrtý byl koordinační náskok, který se mi bohužel nepodařil a na pátý už nezbylo moc kůže, ani sil, takže pouze zóna. Podtrženo sečteno - tři zóny a 34. místo. Musím říct, že jsem doufal v lepší výsledek, ale to je bouldering. Alespoň jsem měl možnost odpočinout si před obtížností. Losované pořadí mi opět moc nepřálo. Šel jsem první převislejší a boulderovější kvalifikační cestu, ale musím říct, že jsem velice spokojený s tím, kam jsem dolezl. To mi dalo i naději na semifinále. Stačilo to nepokazit. S touto myšlenkou se mi nikdy neleze úplně dobře, ale čekala mě vytrvalostnější a na chyby méně náchylná cesta. Samozřejmě, že jsem tu chybu udělal, ale naštěstí až relativně vysoko v cestě, takže my zbývalo jen doufat. Ten den jsem měl opravdu víc štěstí, než rozumu a postoupil jsem z posledního (26.) postupového místa. V semifinále už jsem neměl co ztratit. Horší místo už jsem mít nemohl. Lezl jsem uvolněně a hrozně jsem si to užíval. I když jsem spadnul kvůli chybě bylo to už opravdu blízko mého maxima, a tak mě to ani moc nemrzelo. Nakonec jsem se polepšil na 19. místo, s čímž jsem velice spokojený. Celkově mi to vyšlo na 25. místo v kombinaci, což sice nestačilo na postup do kombinační kvalifikace, ale byla to spousta zkušeností a jsem neskutečně vděčný za to, že jsem si mohl na takovém závodě zalézt.
Nikola
ME v Moskvě bylo mým posledním závodem téhle divnosezóny. Bylo těžké neztratit motivaci a pokračovat v tréninku. Ale nakonec jsem odletěla sama se sebou spokojena poměřit své síly s ostatními. Bohužel ani v Moskvě nebyly otevřené stěny, tak jsem si musela vystačit se závěsnou lištou a během po hotelové chodbě. V den kvalifikace jsem musela ještě rozlézat lezečky, protože po týdenní pauze od lezení celkem ztuhly. Ve svojí první kvalifikační cestě jsem se cítila dobře, bohužel jsem si dvakrát vybrala nevhodnou cvakací pozici a nateklo mi dřív, než bych si přála. Tento výkon mě posunul na 26. místo, tedy poslední postupující do semifinále. To mi úplně nedodalo odvahy a do druhé cesty jsem nastupovala mírně ve stresu. Naštěstí vše dobře dopadlo a já postoupila do semifinále z 20. místa. Semifinále sice nedopadlo podle mých představ, ale i tak jsem byla spokojena se svým 22. místem. Jsem ráda že jsem se mohla zúčastnit a odnést si z tohoto závodu cenné zkušenosti.
Šimon
Už jen to, že jsme do Moskvy opravu mohli odletět, bylo pro mě samo za sebe docela výhra. Vzhledem k nynější situaci na celém světě jsem ještě pár týdnů před závodem ani nevěřil, že se ME opravu uskuteční a už vůbec, že bude tak dobře zorganizováno. Závod začínal rychlostí – naší nejslabší a nejméně trénovanou disciplínou. I když jsem od sebe neočekával nic jiného než poslední příčky, tak jsem byl před startem poměrně nervózní, ale to bylo spíš z toho, že to byl můj první Speed v životě. Nakonec se mi hned v prvním ostrém rozběhu podařilo dosáhnout celkem slušného času - 8,736s, což byl zároveň můj osobní rekord, který mě posunul na 26. místo. Příjemné překvapení hned ze začátku. O něco méně příjemné bylo ale kvalifikační kolo boulderingu hned další den. Opravdu těžké bouldery, které mi místy přišly nereálné mě školily jeden za druhým. Když jsem se konečně dostal ke dvěma posledním (číslo 4 a 5), které byli z těch lezitelnějších, už jsem byl dost unavený, a tak se naděje na nějaký ten top vytrácela s každým pokusem. Nakonec jsem skončil se 3 zónami na 34. místě přesvědčený o tom, kde mám ještě spoustu místa na zlepšení. Pak konečně přišla obtížnost, kde jsem se po vyhoření v bouldrech těšil, že si zase trochu více zalezu. A opravdu. Cesty byly na svěťákový průměr poměrně lehké a spíš vytrvalostní. V kvalifikaci jsem zalezl celkem standard a s 18. místem jsem se nemohl dočkat zítřejšího semifinále. Při prohlídce se mi cesta opravdu zamlouvala – dlouhé kroky po velkých oblinách a víceméně jasná už od samého začátku. V izolaci jsem začínal být nervózní – značná únava po předchozích dnech, nedostatek kůže a bolest rukou i nohou už na rozlezu nenapovídaly zrovna největším šancím. To naštěstí všechno přešlo s nástupem do mého pokusu. Nedělal jsem žádné zásadnější chyby a zalezl jsem na co bylo. Ve výsledku to pro mě znamenalo 15. místo v obtížnosti a 24. místo v kombinaci. Další dny se lezlo semifinále kombinace, kde už jsem ale kvůli slabým výsledkům boulderu a rychlosti jen fandil ostatním a mohl sledovat napínavé souboje o poslední postupové místo na Olympijské hry.