EPM v Imstu očima Nikči Králíkové
Na závody do Imstu se vždy moc těším. Stěna je vysoká a stavěči toho rádi využívají, což mi vyhovuje.
Vyjížděli jsme v pátek ráno, před námi byla cesta dlouhá 7hod. Na místo jsme dorazili k večeru, pořádně jsme nakoukali předlezy a šli spát.
Já závodila v sobotu. Na rozlezu jsem se cítila skvěle a těšila jsem se do své první kvalifikační cesty. Stavěči si pro nás připravili opravdu nepříjemnou cestu po strukturách. Na cestu svítilo sluníčko, a navíc ji před námi lezla ještě kategorie béčkových kluků, takže si asi dokážete představit tření sruktur. Opravdu mě překvapila nepříjemnost kroků a kvůli nedostatku času jsem musela ukončit svůj pokus dřív. Nebyla jsem vůbec spokojená se svým výsledkem, ale většina mých soupeřek spadla pode mnou, nakonec z toho tedy bylo dělené 2.místo v cestě.
Druhá kvalda mi sedla rozhodně víc. V cestě jsem udělala pár chyb, ale nakonec to stačilo na 3.místo v cestě a postup do finále z 2.místa.
Večer na mě a dalších 9 finalistek čekalo finále. Na prohlídku jsme měly klasicky 6 min. Stavěči cestu opravdu natáhli (cesta měla přes 55 kroků). Většinu chytů v cestě jsem neznala, a tak jsem ji špatně odhadla. Do cesty jsem nastupovala s klidnou hlavou, což se nestává často. Snažila jsem se co nejvíc odpočívat, abych ve vyšší části stěny měla ještě sílu. Moje strategie se mi ovšem stala osudnou. Stavěči neodhadli obtížnost cesty a postavili ji příliš lehkou. Nakonec mi došel čas ve výlezu a skončila jsem jen + za 2. Egli Zoe ze Švýcarska.
Poprvé jsem se tak postavila na stupně vítězů na evropském poháru. Závod v Imstu mě hodně naučil a jsem ráda, že můžu být součástí tak skvělého týmu!
Na závěr bych chtěla poděkovat Birkovi za tu nejlepší přípravu, opravdu nevím, kde bych bez něj byla. Také bych chtěla poděkovat lezeckému centru Vertikon za skvělé tréninkové podmínky.
Další závod, kterého se budu účastnit startuje již tuto sobotu ve Švýcarsku, tak držte palce.
