„Tuhle legendární linku jsem měl vyhlídnutou už dlouho. Cestu jsem zkoušel už pár let zpátky, ale tehdy na to ještě asi technicky a silově nebylo, a tak jsem ji musel nechat stranou. Vrátil jsem se do ní letos po Mistrovství Evropy, těsně před začátkem semestru.
Charakterem jde o čistě stropovou cestu. Začíná snadnějším úvodem po velkých policích cca za 7b, na který navazuje nejfyzičtější boulder cesty za 7C. Zde si lezec musí zvolit řešení, které mu sedne nejlíp a je schopen ho konzistentně opakovat. Dál následuje pár lehčích kroků a technický boulder se specifickou patou i nátahem do dalšího odpočinku. Zde jde poměrně dobře zregenerovat, ale tělo už je unavené, takže se nedá restit úplně do nuly. Následuje poslední těžká sekvence vytrvalostního lezení po kluzkých chytech a malých nohách až do topu – což je po celém stropě ten opravdový oříšek.Ze začátku mě znovu překvapila obtížnost i to, že mi charakter cesty úplně neseděl, a první dny jsem trochu bojoval s teplotou. Posuny ale šly rychle. Přelez přišel 5. den za silného deště, který parádně podtrhoval atmosféru. Vyšší vlhkost mi na kluzkém vápně kupodivu sedla a přelez byl na světě!
Radost byla obrovská. Je úžasné zvládnout jednu z cest, které formovaly podobu sportovního lezení. Zároveň to pro mě má i velký osobní význam – přímo na Vertikonu máme fotku z této cesty vystavenou nad dveřmi. Vídat ji tam několik let mě vždycky hrozně motivovalo do tréninku.“