Mistrovství světa juniorů ve sportovním lezení 2016

Tentokrát nebudu psát tolik o lezení – to si umí každý představit a akorát záleží, jestli se závod povedl, nebo ne. Ale myslím, že čínskou kulturu a jejich zvyky už tolik lidí nezná… 

Už cesta sama o sobě byla náročná. Dlouhý let, časový posun, najednou vedro a dusno… Naštěstí jsme měli ještě chvilku na aklimatizaci (a abychom si zvykli na ten smog) před závodem. Takže jsme se pořádně vyspali a vyrazili omrknout nějaké památky. A jízda přeplněným metrem se vyplatila, noční Kantonská věž ve všech barvách byla úžasná! (viz. foto)

Závody se přiblížily, přišla registrace a první chyba v čínské organizaci. Registrace se totiž jen chvilku před jejím startem posunula úplně na jiné místo a mohli jsme být rádi, že Eliška Karešová vše skvěle zařídila a vůbec jsme mohli startovat. Ještě před samotným lezením jsme absolvovali slavnostní ceremoniál s představením v podobě klasických čínských tanců – to zanechalo veliký dojem.

Přišlo pondělí a první kvalifikační den. Ten se českému týmu povedl a většina nás postoupila do semifinále, takže se rozhodovalo až v dalším kole. Tam se ale cesty moc nepovedly. Moje kategorie byla extrémní: semifinálovka shodila tak polovinu závodnic (včetně mě) v jednom kroku. A ty, co ho zvládly, o dva kroky později. Trochu mě to mrzí, ale zároveň 20. místo na světě není vůbec špatné a vím, že do finále chyběl vlastně kousek.

Za odměnu jsme zašli na další čínské jídlo a nakoupili pár suvenýrů.

Následoval bouldering a další „zábava“ s čínskou organizací. Třeba chlapecká kvalifikace se kvůli dešti přesunula na úplně jiný den, nebo se na facebooku IFSC pár hodin před závodem objevila zpráva o dřívějším startu u holek. Mně se to ale vlastně celé líbilo, dobře jsem si zalezla a něco se zase přiučila (tohle byla moje mezinárodní boulderová premiéra), dokonce padl i top!

A děkuju všem, kteří mi pomohli si všechno toto splnit a mít tolik zážitků na vyprávění!!

Lenka Slezáková